Hezký, dobrý den

Jde o to, kdy se na tyto stránky kouknete. Je tu tedy doba pohody, či doba neklidu, ale stále je to doba, kdy se myšlenkami vracíme k něčemu, „CO“ nás nutí, nebo „CO“ nás bude nutit nemyslet jen na sebe.

V tuto chvíli nevím, co Vás přinutilo vstoupit na tyto stránky, ale předpokládat se dá, že je to zvědavost, jak to dělají jinde, jak vypadá takový bernský honič, sháním kamaráda na procházky, na lov, nebo k dětem. To poslední bych moc nedoporučoval. Bernský honič je velice vděčný kamarád, ale potřebuje denně pohyb. Nedovedete si představit, jak na Vás bude koukat, když mu to odepřete. Bude a nebude. Ta naše holka kouká tak nějak bez účasti jen těsně vedle pohledu, který ji tak jako tak věnujete.

Nebudu se zde dlouze rozepisovat, tedy zatím, jak vyrážím slunce, déšť, mlha, sníh s kamarádkou na procházku do přírody, protáhnout se. No prostě jdete. V tomto případě mne moje paní nepodezřívá, že mám milenku. I když … … … Je to láska na čtyřech. Já jsem na svou milenku dostal na povolení. Pány myslivce upozorňuji, že na ni nemusí mít registraci. Víme, o čem mluvíme, že?

Dobrá, přejdu k seznamce.

Naše švýcarská – bernská honička Gina Olaska se narodila 23.4.2007. Pan Navrátil, majitel mamči, měl najednou v ten den v kotci o 10 psů víc. Pro maminu Arnicu to bylo zatížení opravdu veliké, ale s lidskou pomocí to zvládla na jedničku.

V tu dobu jsem ale ještě ani nevěděl, co je to honič. Byl jsem sice hrdým držitelem bruselského certifikátu chovatelské stanice s názvem BOU KARIJA, ale můj chovatelský potenciál se z nevelkého počtu tří, rapidně scvrkl na jednu důchodkyni amerického kokra. Druhá kokří holka se nám za domem, krátce předtím, utopila v okrasném rybníčku. Dnes tam to zpropadené mořské oko již není.

Chtěli jsme s manželkou pořídit koktřici Selině ( Priscila Vítězná ) nějakou kámošku. Žena byla někde ve světě a já se „odběhl“ zrekreovat na internetové stránky. Co kdybych se koukl …? No a již mne to vtáhlo a já brouzdal, surfoval, přepínal, srovnával. Ale věděl jsem, že již nechci psa s dlouhou srstí. To jste jako kadeřníci. Vezměte si sebou do lesa amerického kokra a domů přivedete chlupaté větve a uvnitř jedna hladová tlama a zářící oči. Na to v dnešní době, chcete-li stihnout ještě další věci, není místa. Najednou tu byl ušák pro mne a nebýt ženušky, která mne telefonem ukecala ( děkuji jí ), tak jsem jel večer pro bafánka. Vše bylo dojednáno a my jsme tedy vyrazili druhý den hned ráno. Pan Navrátil nás cestou navigoval lépe jak GPS. Zastavili jsme před zahradou Navrátilových a potom to začalo. Bral bych ta klubka všechna, ale my jeli pro fenečku a ty jsme měli k výběru ještě čtyři. Typy jsme měli dva, ale nechali jsme si samozřejmě poradit. Byla to jedna z těch dvou. Pan Navrátil nás na počátek vybavil potřebným. A domů.

Takže jsme dorazili domů. Co bylo dál, a že toho bylo a je dost, to Vám postupně připíšu na tyto skromné stránky. Budu jen rád, jestli Vás to jen trochu zaujme, nebo potěší. Zkuste jít dál, nebo počkejte na příště, nebo jen děkuji za Vaši odevzdanou přízeň.

Richard Kašpar